Nechtělo se mi věřit, že to celé bude jen strašné a budu to muset vydržet. Nebylo. Ale byla to dlouhá cesta. Pomůžu Vám ji zkrátit. Těhotenství, porod i šestinedělí mají své poklady. Společně je nemineme.

 

 

Porod je velmi silný prožitek, který má formující vliv na rodící se dítě. Tento vliv přetrvává i v dospělosti. Dokud máme tuto zkušenost ukrytou v nevědomí, má nad vámi vládu. Společně, v bezpečném prostředí, můžeme začít zkoumat váš prenatální vývoj a porod. Získáte tak větší pochopení proto co a proč se vám opakovaně děje. Časem je možné, že se vám podaří změnit, co jste dosud vnímali jako osud nebo vrozenou povahu.

Chcete zkoumat svůj porod a jeho vliv na váš současný život?

Vaše jméno (požadováno)

Váš email (požadováno)

Předmět

Váš vzkaz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Není pro mě snadné přiznat, jak krásný byl můj porod, přesněji řečeno, druhý porod. Nevěřila bych, že to může být tak jednoduché, slastné, rychlé. Je to dávno, co jsem si kladla otázku, proč by nás příroda chtěla trestat za to, že přivádíme na svět nové životy. Pro mě je dnes odpověď jasná, příroda nás netrestá, příroda nás odměňuje. Trestáme se samy. Proč tedy věříme, že porod bolí? A proč většinu žen skutečně bolí? A proč mě bolel ten první porod taky?

Pokusím se popsat to, co mě na mých přípravách zajímalo nejvíc. Jak to udělala? Čemu to přikládá? Jak žila? Co četla? Jak o těhotenství, porodu a dětech smýšlela? Co z toho můžu převzít pro sebe? Jelikož nevím, co vše je důležité, a protože v životě vše souvisí se vším, vezmu to trochu ze široka už svým zrozením, přes svoji cestu k těhotenstvím, jejich průběh a porody samotné. Pokusím se popsat to, co se mi přihodilo.

Nejedná se o žádný návod ani obhajobu toho, jak jsem rodila, nebo jak žiji. Spíš bych si přála zachytit myšlenky, motivaci a prožívání svého ženství a mateřství, které je silně vedeno něčím, co by se asi dalo nazvat intuicí. A má intuice mě teď nutí své nejniternější prožitky a zážitky sdílet, i když o většině z nich jsem byla přesvědčená, že o nich nikdy mluvit nebudu. Píšu, protože z očí do očí o ničem z toho nemluvím. Nazvala bych to zpovědí.

………

Knihu si můžete objednat zde.

………

Naši sousedé nám oznamují, že také čekají dítě a tak se domlouváme na krátkém setkání. Chlapi si ťuknou, my jíme celozrnné sušenky a bavíme se o těhotenství, porodech, porodnicích, gynekologiích, genetických testech, výhodách ženských a mužských potomků. Sousedce přináším knihu Zdravé těhotenství, přirozený porod. Po příchodu domů vidím, že je manžel v dobrém rozmaru, rozhodnu se naťuknout téma domácího porodu.

„Asi chci rodit doma.“

Následuje dramatická chvíle ticha. „A proč?“, zeptá se nakonec.

„Prostě to tak chci.“

„Vždyť minule jsi byla spokojená.“

„To ano, ale chtěla bych, aby ten druhý porod byl alespoň stejně vydařený a v nemocnici to bylo vše na hraně.“ Kupodivu není zásadně proti, čehož jsem se hodně obávala.

„Dobrá, ještě si o tom promluvíme, ale domluvme se na tom, že o tom nebudeme nikomu říkat, to nikdo nepochopí.“

Za pár dní přijde s tím, že se snažil o tom najít něco pozitivního a „zdá se, že to má hodně výhod, ale myslím, že bychom to tentokrát mohli v porodnici domluvit ještě lépe. Budu tě víc chránit, lépe sepíšeme porodní přání a já zařídím, že ho doktoři dodrží.“

„Ale já se tam nechci s nikým hádat, chci mít na porod klid.“

……..

Knihu si můžete objednat zde.

……..

„Takhle riskovat? A proč jako? Vždyť i v porodnici se dá dobře porodit. Už nám to jednou vyšlo!“ apeluje rozum.

„A bylo to na hraně,“ dodává intuice.

„A co když se něco stane?“

„Ano, v porodnici se vždy něco stane. Ani minule jsme vše neuhájili, prostě se to nedá ohlídat celé.“

„A co když se něco stane dítěti?“

„Tak to by byl skutečný průšvih. Uvědom si ale, že nikdo neriskuje víc než my. Vsadím se, že personál, který byl u našeho prvního porodu, si na ten porod dnes ani nevzpomene, ale tady Soňa ho mám pod kůží, do nejdelší smrti na něj bude myslet a nikdy jí ta vzpomínka nevybledne. Je v našem nejlepším zájmu to udělat tak, abychom nemusely litovat. Teď jsme přeci četly Duši moderního člověka od Junga, a co jsme si z toho vypsaly? Racionalita je mor naší doby. Je skutečně bezpečné to přetechnizované standardizované prostředí porodnice, které ten intuitivní proces jen brzdí? Když budeme mít klid, porodíme bez problému.“

„Jestli ty se, holka, nepřeceňuješ.“

„Ale od toho je matka, aby porodila. To nemůžeme nechat na nikom jiném. Je to naše tělo, naše dítě a naše zodpovědnost.“

„Dobrá, ale v dnešní době jsou dostupné jisté možnosti a je nezodpovědné jich nevyužít.“

„Kde se v tobě bere ta jistota, že doktor ví víc než příroda sama? Pamatuješ si, jak nám ustávaly kontrakce, když přišel doktor? Jak jsme tlačily na povel někoho, kdo si myslel, že tomu rozumí? A v tu chvíli jsme obě věděly, že je to špatně. Naštěstí to dopadlo dobře.“

„Jo, ale u dalšího porodu to může být úplně jinak.“

„Jistě, můžeme zbytečně skončit s císařem.“

„A nebo nám to může skutečně zachránit život, to předem nevíš.“

„To máš pravdu.“

„Ještě je to daleko, necháme to na později,“ rozhodne ta třetí nahoře.

………

Knihu si můžete objednat zde.

………

Jsme na víkend u tchyně a tchána. Jdeme se projít jen s manželem. Bavíme se o domácím porodu. Se slzami v očích mu říkám:

„Nemůžu ti garantovat, že dítě přežije, ale tuhle jistotu bychom neměli ani při porodu v porodnici.“

„To mě neděsí, ale co když vykrvácíš ty?“ Vypadá utrápeně. Chvíli přemýšlím, jestli je to přesvědčovací taktika. „Tak si alespoň hledej porodní asistentku.“

„Ale já tam nikoho nechci. Chci mít klid.“

„Tak ať si v kuchyni pije kafe, ale ať tam je! Co budu dělat, když najednou uprostřed porodu řekneš, že to nejde, co pak budu dělat?“

„Chtěla bych, abys tam nebyl ani ty. Chci mít klid, to je vše, co žádám.“

„A kde jako mám být?“

„Můžete se jít třeba projít, nebo odhánět nevyžádané návštěvy.“

„Ale tu porodní asistentku si začni hledat.“

………

Knihu si můžete objednat zde.

………

V úterý jsem líná vařit, a tak si odpoledne ohřívám bublaninu z neděle. Večer začnu mít problémy. Několikrát za noc jdu na záchod. Chytají mě křeče do břicha, které mi připomínají kontrakce. Začínám se bát. A to chci rodit doma? Možná ještě budu za ty Neratovice ráda. Ráno jsem po náročné noci dost vyčerpaná. Jím jen piškoty a piju čaj. Spekulujeme, čím to mohlo být.

„Asi ta bublanina, mělas to vyhodit,“ říká manžel.

Koukám do knížky s psychosomatikou a dočítám se, že průjem by také mohl znamenat, že jsem se „posrala strachy“. Tak to by taky odpovídalo! Psychosomatika je nějaká přesná. Přiznávám sama sobě, že se bojím. Bojím se, že jsem na vše naprosto sama. Jenže já se bojím rodit i v porodnici, tak co teď s tím břichem, že? Opakuji si nahlas, že mám strach, a vyjmenovávám si z čeho všeho. Brečím. Vzpomenu si na jednu historku z dětství.

Mohlo mi být kolem desíti a mamka mě poslala pro brambory do sklepa, venku už se stmívalo. Většina sklepů je strašidelných, ale tento je asi z 19. století a je umístěn pod kapličkou. Kamenné stěny jsou původní. Tu a tam kámen chybí. Jako dítě jsem si častokrát představovala, že se to celé musí zřítit a pohřbít mě zaživa. Šla jsem tenkrát za taťkou, jestli by do sklepa nešel místo mě. Úkol jsem prý dostala já, a tak bych ho měla i splnit.

„Ale když já se bojím,“ přiznávám.

„To je dobře, že se bojíš! Strach je ten nejlepší rádce, ale nesmíš se jím nechat ochromit. Lidi, kteří strach nemají, jsou nebezpeční, bezhlavě riskují a někdy i umírají mladí. Ale ty strach máš, a tak to má být, protože ten tě ochrání. A teď, když víš, že to přežiješ, můžeš klidně do sklepa jít.“

A tak jsem tenkrát překonala svůj strach, šla, a dokonce cestu do sklepa i přežila. Strach je dobré znamení, říkám si v duchu. Strach znamená, že mi na tom záleží, strach znamená, že budu opatrná a v bezpečí.

Že bych si zkusila nakreslit, jak se cítí děťátko? Začnu čmárat žlutou a připomíná mi to Ptáka ohniváka, že by symbol Fénixe? Ten umřel, ne? Vyděsím se. Hledám nějakou pozitivní možnost výkladu, ale klidná nejsem.

„Tohle je vaření z vody, ozývá se má racionální část. Kdo ví, co to má znamenat?“

„Ale vždyť v medicíně je taky všechno multifaktoriální. Čemu věřím, to mi bude líp fungovat! Teď už asi nepropadnu pocitu, že příjezdem do porodnice bude vše dobré.“

„A tak řešíš, jaký význam má Pták Ohnivák? Vždyť tu pohádku ani pořádně neznáš!“

„Porod je přeci něco, co musí dát i negramotná, ne? Jinak bychom tady nebyli.

Knihu si můžete objednat zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše jméno (požadováno)

Váš email (požadováno)

Předmět

Váš vzkaz