Vyvolávání – není čas na prodlevy

Právě jsem si přečetla příběh paní, které při porodu nepomohla ani Kristellerova exprese a porod skončil vexem. V závěru příběhu dodala, že do ní nalili litry oxytocinu. Nedalo mi to a zeptala jsem se proč. Prý byla 5 dní po termínu. To, co se definuje jako “termín” a období “po termínu” je často stále “v termínu”. 🙂

V termínu se pokládá porod 2 týdny před a 2 týdny po vypočítaném datu. Je zde tedy celý měsíc, kdy může porod samovolně začít a přitom být stále “v termínu”. Proč se tedy po termínu, rozuměj po stanoveném datu už bere jako přenášení? Těžko říct. Možna je na vině strach z většího dítěte, možná jen pracují nervy, ale vyvolání porodu z důvodu “aby už to bylo” je proti nejlepším zájmům dítěte i matky.

Napadlo mě přirovnání k menstruaci, o které víme, že u různých žen má cyklus mírně různou délku. Představa, že si všechny ženy, které nezačnou menstruovat v 28. den cyklu stoupnou do řady na vyvolávací injekci, se zdá absurdní. Menstruace nám dává jedinečnou příležitost naučit se vnímat své tělo. Měsíc co měsíc máme možnost vnímat svoji cykličnost, přestat počítat dny v kalendáři a naslouchat svému tělu. Umíme odhadnout, kdy už to bude bez vnějších pomůcek? Jde to, ale žena se musí znát, musí si naslouchat.

U porodu jde o mnohem víc, ale princip je stejný. Naše těla k nám promlouvají, učme se jim rozumět dříve než přijde těhotenství a porod. Až při psaní knihy jsem si uvědomila, jak i mé tělo mi dávalo jasné signály, že už to přijde. Neslyšela jsem je, i když tam byly. I menstruace mě mnohdy zaskočí. Vidím svoji pleť v zrcadle, vnímám tu zvláštní opuchlost a chutě na sladké a pokaždé si znovu říkám, hubnout budeš, líná jsi, pořád bys jen spala a posedávala. A potom to přijde.

Také mám na čem pracovat a né že né 😀