Komunitní život

Přestěhováním na opačnou stranu Prahy jsem se dostala do izolace. Jako by nestačilo, že jsem byla druhým rokem na mateřské. V místě předchozího bydliště jsem měla své aktivity a známé maminky se stejně starými dětmi. Najednou jsem byla úplně sama v novostavbě, kde byly obydlené dva byty a ulice neměla ani přidělené jméno. Mojí sousedkou naštěstí byla družná Slovenka, která mě neúnavně zvala na kávu. Jednou mě pozvala do mateřského centra Letnice.

Trvalo to ještě pár měsíců, ale nakonec se návštěvy tohoto centra staly naší rutinou. A i když jsme na tom byli finančně špatně, tohle jsme si dovolit mohli. Časem se zde ze mě stala i dobrovolnice, kterým říkáme “aktivní maminka”. To už jsme v Letňanech bydleli přes rok a na světě bylo i mé druhé dítě. Začala jsem trochu pracovat a zdálo se mi, že nic nezvládám. Uvažovala jsem, že dobrovolnictví nechám, ale něco mi radilo vydržet. Doučování angličtiny už mě nebavilo jako kdysi, chtěla jsem na mateřské změnit kariérní zaměření. Během pár měsíců jsem se cítila vyhořelá a zoufalá. Jak se v tom kolotoči, bez peněz a s dvěma malými dětmi vymanit ze zaběhlých kolejí? Nemám kdy, nemám jak.

Jednou ráno přijdu do mateřského centra, protože mám službu a jen tak se ptám zakladatelky Lenky Kubištové, jak se má. “Mám toho hodně, hledám nebytový prostor pro coworkingové centrum.” “Co to je?”, ptám se. “Je to služba pro maminky malých dětí, které chtějí pár hodin týdně pracovat.” “Tak to tam budu chodit!”, říkám okamžitě. Byla jsem první registrovaná uživatelka a našla jsem zde klid na sepsání mé knihy. Byl to takový luxus mít klidnou kancelář, kde se pár hodin týdně můžu soustředit zatímco o děti v koutku pečují kamarádky, které znám z mateřského centra a kterým plně důvěřuji. V polovině ledna jsem v coworkingovém centru uspořádala i křest své knihy “Znovuzrozená”. Bylo to symbolické, bez něj by kniha nikdy nevznikla.

Nevím, jak by vypadal můj život bez mateřského a coworkingového centra, ale určitě by byl méně zajímavý. Jsem i nadále aktivní maminkou a mé děti jsou zde jako doma. Akce, které Lenka pořádá mi zjednodušují a zpříjemňují život. Neřeším, kdy a kam pojedeme na hory, protože jedeme na tábor rodičů s dětmi, který pořádá Kazimírka. Neřeším, kam půjdeme na mikulášskou, nebo kde se necháme vyfotit. V létě slavila má dcera 4. narozeniny a oslava se velmi vydařila i proto, že jsme si z Letnice půjčili skákací hrad, který zabavil všechny přítomné děti a pro nás rodiče tím zajistil klid. V létě se chystáme s Kazimírkou do Krkonoš. Dřív jsem si neuměla představit, že by i na velikém pražském sídlišti mohl fungovat kvalitní a příjemný komunitní život pro rodiče s dětmi, ale Lence Kubištové se to v Letňanech podařilo. Patří jí za to veliký dík – nejen můj.