Separace novorozenců a matek

Šla jsem včera se synem kolem areálu nemocnice, kde je i porodní oddělení. Unavená si v duchu říkám, zeptám se, jestli by mi ho pohlídali, že bych se ráda naposledy vyspala. Prý to tam tak běžně dělají. Rádi pomáhají matkám. Jen jsem si neuměla představit, že nechám ani ne tříletého syna přes noc v naprosto neznámém prostředí. Je zvyklý spát jen doma nebo u babiček. Jak by to asi v takto nízkém věku snášel? Ani nevím, jestli bych sama usnula. Ale jiné maminky to zvládnou! Jsem měkká. Takhle to dítě jen rozmazluji! Co z něj asi tak vyroste?!

Ačkoliv jsem se v této společnosti narodila a celý život tady žiju, vůbec tomu tady nerozumím. Nerozumím například tomu, proč se po porodu separují děti a mnoho žen to považuje za normální nebo dokonce správné. Mě ve školce učili, že nemám chytat na zatoulaná mláďata, protože by je maminka už nepřijala. Proč si někdo myslí, že lidská matka je o tolik jiná? A nemyslím, si, že když si matka odnese dítě z porodnice a doklepe to s ním až do dospělosti, že je to důkaz, že jej přijala. Lidské mládě se vyvíjí nesmírně pomalu a nutně potřebuje, aby se na něj někdo navázal, zamiloval se do něj a láskyplně o něj pečoval.

Separací matky a dítěte tyto šance snižujeme a přitom je to úplně zdarma – nechat matku s dítětem kůže na kůži, v teple a klidu. Nejen že se tím oba dva zklidní po náročném porodu, usnadní se kojení, sníží se šance na krvácení matky, zrychlí se vypuzení placenty, ale navíc ti dva mají šanci se do sebe zamilovat. Přínos, který nerušený bonding má pro matku i dítě je jen těžko vyčíslitelný. Pro mě je to něco, co by zdravotníci měli matkám nutit! Včera jsem se ale dozvěděla, že oni by to i udělali, ale matky to nechtějí. Děti jsou prý špinavé. Tak mě napadá, že bych syna strčila do porodnice alespoň na umytí?