Respekt všem matkám

  • Ať už těhotenství nebo porod proběhl jakkoliv, žena je vždy zraněna.

Její zranění může mít mnoho podob. Možná si plánovala jiný porod, nechtěla nástřih, nechtěla epidurál, nechtěla separaci dítěte, nečekala problémy s kojením, někdo se jí dotkl nehezkým slovem, někdo zpochybnil její schopnost donosit, porodit, kojit, vychovat dítě…možností je mnoho a něco z toho zažije každá máma.

  • Zoufale chybí hluboká ženská solidarita, sounáležitost, sdílení, sesterská pomoc.

Smutnou pravdou je, že s mnohými zraněními se už zpětně nedá mnoho dělat. Sdílením, upřímným truchlením nad tím, co nejde změnit, pomocí mladším se časem vše stává snesitelnější. Proto je tak důležitá empatická podpora zkušenější ženy. Proto má smysl sdílet své zkušenosti.

  • Každá matka si zaslouží hluboký respekt, podporu a soucit.

Už dlouho nedělím těhotenství a porody na lehké a těžké nebo lepší a horší. Není žádné my versus oni. Každá matka dělá to nejlepší co umí. Každá dělá to, co v dané situaci může. Kdo ví, jak bych rodila, kdybych prožila její životní příběh? Pojďme v sobě všechny najít respekt k volbám jiných žen. Zasloužíme si to. Navzájem si to dlužíme. Mateřství je nedoceněné a mnohdy i společensky vysmívané. Je načase si respekt a úctu začít dávat navzájem.

 


Má vagína byla silně poškozena porodem. Proč bylo tak obtížné najít pomoc?

Překlad částí článku zveřejněného na www.theguardian.com Autorka: Christen Clifford

_________________________________________________________

Pokaždé, když na ulici vidím ženu s novorozencem, jediné na co dokážu myslet je: Má poraněnou vagínu?

Má vagína se natrhla, když jsem měla první dítě. Lékaři, které jsem nikdy předtím neviděla mě zašili a odmítli mi říct kolik jsem měla stehů. Uzdravila jsem se a když jsem měla o pět let později druhé dítě, natrhla jsem se na stejném místě.

Porodní asistentky mě zašily a řekly mi, že vše bude v pořádku. Ale všimla jsem si změn: zácpa se stala bolestivou a ponižující konstantou; při kýchnutí mi unikala moč nehledě na to, kolik Kegelových cviků jsem udělala. A vše spojené s vyprázděním nebo milováním se po porodu změnilo v cosi nepříjemného. Jakoby má vagína byla rozbitá. Něco bylo špatně.

O pět let později jsem začala navštěvovat jinou gynekoložku, která mě vyslechla, vyšetřila a řekla: “jo, máte tam malou rektokelu.”

Cože?

Vysvětlila mi, že rektokela vzniká, když je sval mezi rektem a vagínou tak tenký, že vystupuje do vagíny.

Byla jsem rozzlobená. Proč se některý ze zdravotních profesionálů, kteří mě vyšetřovali, neobtěžoval s touto diagnózou? “Je to v rozmezí normálu. Většinou se to nezmiňuje.”

Šla jsem domů a hledala další informace. Národní institut zdraví uvádí: “Rektokela je častá a zahrnuje vyhřeznutí rekta do zadní části vagíny, kde způsobí výduť. Ženy s rektokelou si stěžují na tlak v oblasti hráze nebo vagíny, ztížené vyprazdňování, zácpu.”

Z vyprávění přítelkyň vím, že některé musí vsunout prst do vagíny nebo tlačit na hráz, aby si pomohly s vyprázdněním. Další ženy berou koňské dávky psyllia, aby se vyprazdňovaly pravidelně. A já? Jednou jsem měla tak veliké bolesti z dehydratace a zácpy, že jsem vyndala plastové rukavice z barvící sady Nice’N’Easy (hezké a snadné), protože to hezké a snadné nebylo. Když jsem vyhrabala výkaly z kapsy, která se protlačila směrem k mé vagíně, byla jsem šokovaná, tichá, ponížená.

I s výborným pojištěním, které mám, jsem po porodu obdržela jen rychlou kontrolu na konci šestinedělí. Když jsem zjistila svoji diagnózu, šla jsem za specialistkou na pánevní dno. Řekla mi, že má rektokela je malá a rizika veliká a nejsem tedy vhodná kandidátka na operaci. Vysvětlila mi pár cviků na pánevní dno a doporučila jíst hodně vlákniny.

O pár týdnů později jsem na školním setkání mých dětí se vztekem vykládala o svém novém objevu. Žena, kterou jsem téměř neznala, se k nám přidala a šeptajíc plakala: “Natržení ve čtvrté fázi. Už nikdy nebudu stejná.” Ženy trpí v tichosti, zraněné, ponížení, zostuzené.

 

Zdroj: My vagina was badly injured after giving birth. Why was getting help so hard?