Čtenářské ohlasy

Tereza: Dobrý večer Soňo.
Mám přečteno. A..asi k tomu nemám moc co říct. Snad jen – Děkuju! Děkuju za váš příběh. Za to, jak jste dokázala na papír přenést své obavy a odpovědi na ně. Děkuju za ženy jako jste Vy!!!
Dobrou noc a mnoho štěstí Vám a vaší skvělé rodině.
Díky T

Eva Labusová: Je velmi pěkně – upřímně a čtivě – sepsaná, pročetla jsem ji jedním dechem a věřím, že by i ostatním ženám (a vlastně i mužům) měla co říci.

Monika Morsteinová: Knížka je výborná!! Hodí se do českého prostředí a je velmi vypovídající o našich „podmínkách“ a možnostech. Je moc príma. Čtivá, inspirativní a lidská.

V.P.:

Dobrý den milá Soňo,

chtěla bych Vám napsat alespoň krátkou odezvu ke Knize „Znovuzrozená“.

Prvně Vám chci poděkovat za Vaše odhodlání takhle otevřenou zpověď nám ženám dát. Je příjemné a zároveň velmi důležité znovu a znovu se ujistit ve svých hodnotách ženy, které nám příroda milosrdně přidělila. Děkuji Vám za Vaši otevřenost. Kniha se mi četla velmi dobře a její závěr je vskutku velmi dojemný.  Díky knize jsem si připomněla svůj vlastní první loňský porod, který probíhal, myslím vcelku dobře, za zdmi jedné moravské porodnice.  Když jsem přišla na samý závěr Vaší knihy, byla jsem mile překvapená a dojatá zároveň. Jako aktivně věřícímu člověku, který občas intuici rád využívá, se vlastně ani nedivím, že to mohlo jít takhle krásně hladce. Jako lékařce mi moje rozumová část samozřejmě říká spoustu námitek, které plynou z toho, co vím.
A asi proto bych k tomu rodit doma nenašla nikdy odvahu. Je mi jasné, že pokud něčeho chce člověk úspěšně dosáhnout, musí mít svůj plán pevně ukotvený v srdci a mít jasnou a pevnou vůli jít si za ním. Obdivuji Vaši odvahu a odhodlání. Kéž my všechny se více spoléháme na naši intuici, i přes šum dnešní uspěchané doby. Kniha je, alespoň pro mě, malá připomínka na intuici nezapomínat. I ta je pro nás dar.

Přeju Vám i Vaší rodině krásný čas a ať se Vám daří v dalších plánech.

p.s. Jsem ráda, a omlouvám se za upřímnost, že už nejste ateista – protože to je myslím jediná věc, která mi na tomhle světě opravdu smysl nedává, a divím se, že tolika lidem ano.

Požehnaný týden

V.P.

Markéta V.: Hodně se to shoduje s mojí zkušeností – ty obavy o donošení miminka (po návštěvě u lékaře), sdělování traumatických zkušeností od příbuzných. Nekonečné vnitřní rozhovory sama se sebou o tom, co je pro mě dobré a proč „dělám cavyky u věcí, které jiné ženy snadno snáší a přijímají“. Líbí se mi, jak dospěla ke kariéře „profesionální lhářky“ a zároveň mě to mrzí, že se ženy nemohou přiznat, že „TO“ mají jinak….. A moc se mi líbí ta obhajoba strachu, jak tam popsala… Vnímám to podobně, mít strach je v pořádku. Dokud nás nezačne paralyzovat. Tak doufám, že se jednou společnost někdy dostane z téhle porodní paralýzy. Moc bych si to přála. I pro svojí dcerku…

Lenka Vinohradníková: To, co jsem při čtení knihy cítila, nejde jednoduše popsat. Je prostě úžasná, upřímná, přímočará. Moc Ti děkuji, že jsi mi dovolila, abych si jí směla přečíst. Hluboce Tě obdivuji za to, že jsi v sobě našla sílu a odvahu sepsat takhle dopodrobna své nejintimnější a nejniternější prožitky a pocity.

Vím, že se k jejímu čtení budu vracet.

Já sama bych třeba nikdy doma nerodila, ale to jen z toho důvodu, že se bojím, že se stane to nejhorší – vážné poškození nebo smrt dítěte nebo mě – i když vím, že i v nemocnici se může stát spousta špatných věcí. Něco opravdu ovlivnit nemůžeme. Moc se mi líbí, jak tam popisuješ, jak to v porodnicích funguje-nefunguje.

Je toho tolik, co mě při čtení knihy napadalo – můj dosud prožitý život- jak jsem ho prožívala, co jsem chtěla a co nakonec mám atd atd.

Chci si objednat knihu

Pavla Malinovská: Knížka se čte sama o sobě moc hezky tím, jak je napsaná. Ale vyvolává ve mě spousty negativních emocí. Jsou to emoce z toho, jak pochmurně jsi prožívala kus svého života a já ti nemohla být nablízku a pomoct ti s tím, podpořit tě. Hodně jsem s tebou u četby prožívala tvé myšlenky. Kniha mě s tebou hodně spojuje ač ty o tom jistě vůbec nevíš. Sdílím s tebou větší část knihy v mém srdci, lépe to popsat nedokážu. Závěr knihy je ten kýžený očekávaný okamžik, na který jsem čekala. Velkolepý závěr s vlnou emocí, úlevou, štěstím… Moc jsem ti přála takovýto konec a jsem ráda, že jsem ho s tebou mohla takto prožít <3

Johanka Kubaňová: Z otevřenosti a autenticity, s jakou jsou v knize popisována dilemata, je možné porozumět celému procesu komplikovaného rozhodování ohledně místa porodu, kterým těhotná žena může procházet, když se snaží dostát sama sobě, manželovi, společnosti, svému dítěti, zdravotnickému systému a dalším.  Příběh ukazuje, jak nelehce a poctivě žena může dospívat ke svému rozhodnutí. Boří tím předsudky, že těhotná žena má být vždy šťastná a nemá řešit žádné problémy a že ženy rodící doma jsou nezodpovědné, šílené, egoistické, atd .

Velmi inspirativní jsou vnitřní dialogy „třech stran“, které ukazují, jak je pro člověka v důležitých věcech těžké  nacházet konsensus i sám se sebou, natož s druhými. Vnímat tyto různé vnitřní hlasy považuji za obohacující. Je to určitá vnitřní plasticita, vnitřní bohatství, pravdivost sama vůči sobě.

Příběh má duchovní přesah: Ukazuje, že je možné dostat se ve změněném stavu vědomí k zážitku z vlastního porodu a nastiňuje souvislost mezi způsobem vlastního narození a kvalitou pozdějšího života, na což poukazují i jiní autoři. Toto vědomí v našem zdravotnictví chybí, většinově je stále upřednostňováno fyzické pojetí porodu.

Pěkně se mi to četlo … byla to taková intimní zpověď. Autorka poodhrnula oponu svého soukromí a to tak, že jsem nepochybovala o tom, že pohled, který se mi naskýtá, je pravdivý. A někdy se mi až tajil dech.

Tato kniha může přispět ke snížení předsudků vůči ženám, které rodí doma, protože dává nahlédnout do vnitřních procesů a motivů takové ženy a nabízí shledat je nakonec je lidskými a tedy pochopitelnými a přípustnými.

D.K.: Jsou tam věci, které bych do knihy nepsala, ale o to je to autentičtější.

Laďka P.: K tvé knize. Kdyby jsi stála přede mnou, pokloním se ti. Měla jsem z ní strach, ale je napsaná s takovou lehkostí, že jsem ji vyloženě hltala. I když tvůj domácí porod proběhl hladce, mě to nepřesvědčilo, tě následovat.:-) Zvolila jsi velmi pěkný jazyk. Ze všech slov je cítit láska. Musím ale upřímně říci, tvůj manžel je skutečná podpora.Pokud jsi narazila na nějaký problém, celkem slušně jsi se vyhnula pokračování…rodiče, tchýně….:-) Nejsem literární kritik, ale kniha se mi moc líbila.

Iva R.: Velice mě překvapilo, jak mne vtáhla, přestože sama jsem v lecčem jiná – moje uzavřenost mi nedovoluje sympatizovat s duchovně zaměřenými kurzy, o nichž píšete, popravdě k nim pociťuji jistý despekt. Sama asi nejsem také zrovna velmi duchovně zaměřená a chráním se mít či vyznávat jakékoliv guru, což je můj určitý problém, že asi nemám k nikomu důvěru. To jen na okraj, že tento druh uvažování je mi trochu cizí a někdy jej pokládám za lehce naivní. Snad to může být pro Vás cenné v tom, že takto to může na část čtenářů působit. – Tím více mě překvapilo jak zmiňuji na začátku, že mne kniha vcucla a přičítám to zejména její autentičnosti. I když sama píšete, že psaním se běžně nezabýváte, vyhnula jste se mistrně rozvleklosti a vyprávíte s příjemnou prostotou bez snahy o líbeznost či sklouznutí ke kýči. Přeji Vám, Vaší rodině a Vaší knize mnoho štěstí. Vaše kniha může dodat mnoha ženám sebedůvěru, i když zarytci ji mohou vnímat opět jako důkaz toho, jak domarodící ženy uvažují „na obláčku“. Tato obava mně samotné zabránila napsat knihu z mého vlastního deníku o těhotenství a porodu, a je dobře, že Vy sama máte tolik odvahy, jakou já nenalézám, ke zveřejnění svého soukromí. Snad ji uplatňuji jinde a jinak.

Snad přijde někdy doba, kdy ženy jako Vy a já nebudeme muset stále vynakládat síly na obhajování se, že nejsme bláznivé, když si přejeme svobodný, šťastný porod.

Ani si nevzpomínám, jak jste chlapečka pojmenovali? (Četla jsem v rychlosti do noci.)

Myslím, že máte plné právo stát si za svým a vážit si své práce. Sama opravdu preferuji něco jiného, ale přesto se mi to líbilo. Proti své vůli dojatá Iva

 

Veronika: Dobrý den, přes víkend jsem zhltla Vaší knihu. Moc za ni děkuji, je úžasná! Bylo by skvělé, kdyby si takovým znovuzrozením mohla projít většina žen. Mějte se krásně, Veronika.

Lucie: Dobrý den, Vaše kniha mě velmi oslovila, přečetla jsem ji jedním dechem o v některých chvílích se mi vybavovaly zážitky jak vlastní, tak některých žen, o které pečuji. Jsem moc ráda, že tady taková kniha je a ráda ji budu šířit dál. Přeji vše dobré, hezký den, Lucie
Radka: Milá Soňo, moc děkuji za krásnou knížku, kterou jste vytvořila. Včera jsem ji přečetla jedním dechem a taky si poplakala. Moje zkušenosti ze dvou porodů jsou stejné s Vaším prvním a budu se s tím ještě asi chvíli srovnávat. Nebyl nikdo a nic (bohužel),kdo by mi pomohl pochopit před porodem, jak nesmírně důležité věci v životě ženy to jsou. Intuice mlčela, převálcovaná strachem a systémem předporodní péče a moje máma taky,protože její zážitky zřejmě také jsou něčím, s čím se dodnes nesrovnala. Také mi došlo, že moje životní etapa „necítění“ zřejmě také pramení z okamžiků mého zrození. Budu pátrat a léčit se. Moc Vám děkuju za inspirativní čtení. Jste čarodějka a čarujte prosím dál 🙂
Srdečně
Radka

Pavlína: Soni, včera večer jsem dočetla Tvoji knížku a…nemohla jsem ani usnout, jak mě dostala. Klobouk dolů před Tvojí obrovskou odvahou se otevřít a podělit o tak intimní zážitky. Na gymplu jsem v Tobě docela tápala, připadala jsi mi hodně vzdálená a introvertní, asi proto mě Tvoje otevřená zpověď tolik překvapila. Jsem fascinovaná Tvojí systematičností a disciplínou, vše, co popisuješ v knize mi přijde tak výborně zorganizované, promyšlené. Velmi se mi líbí Tvoje metoda – mám problém, tak ho aktivně řeším – to každý nedokáže (všichni máme své běsy). Samozřejmě nemůžu a ani nechci soudit Tvoje rozhodnutí rodit doma, sama děti nemám a o této problematice ani moc nevím, ale určitě si myslím, že nikdo nemá právo Tvoje rozhodnutí odsuzovat či hodnotit. Děkuji Ti za krásný text, který mě opravdu vyburcoval (v pozitivním slova smyslu) a vytrhl z klidného (ale tak ubíjejícího) bezvětří. Ještě prosím pochval svého manžela, podle toho, co píšeš, máš opravdu skvělého partnera, který je snem každé emancipované ženy. Přeji Tobě i celé rodině krásné a klidné Vánoce a po celý rok 2016 každý den aspoň jeden důvod k radosti. Pavlína

Pavel:

Ahoj,
Právě jsem dočetl tvoji knihu a jsem velice vděčný za to, že jsi.
Ke konci knihy jsem plakal, jsem úplně naměkko.
Hurááá
Pavel

Emílie:

Dobrý večer,
děkuji za krásně napsanou, autentickou knížku. Mnohokrát jsem při čtení zažila svíravý pocit, že to jsem zažila taky, na povrch vyplouvala tíživá témata. Párkrát se mi udělalo zle od žaludku, zase jsem se děsně naštvala, pak mi taky bilo srdce jak o závod, jak jsem Vám držela palce. Pár věcí jsem si díky Vám srovnala, a za tu možnost děkuji. Mohla jste si pogratulovat a vítězoslavně vylézt na piedestal a koukat shora. Ale vy se dělíte a to je nejvíc. DÍKY! Em.
Tomáš a Jana:
Milá Soňo,
Jana i já jsme oba s radostí přečetli Tvou knihu jedním dechem. Děkujeme Ti, že jsi měla sílu ji sepsat… Děkujeme Ti za důvěru a otevřenost, s jakou se v knize svěřuješ… Jsi úžasná žena a nádherná bytost… A taková je i Tvá kniha… bylo pro nás velmi přínosné si ji přečíst… a věříme, že může její četba mnoha lidem pomoci… a to, jak mužským, tak ženským čtenářům / čtenářkám… Upřímné sdílení a vyprávění osobních příběhů je velmi důležité…Díky tomu, že jsme přečetli Tvou knihu, jsme s Tebou mohli prožít Tvou vnitřní sílu… a o to úžasnější je pro nás uvědomění, že nehledě na to, zda prožíváš porod nebo jakékoliv jiné momenty svého života, tu sílu v sobě prostě máš… :-)Zdravíme a přejeme mnoho štěstí na Tvé další cestě,
Jana a Tomáš
Bára S.: Vaši knížku jsem zhltala během pár dnů. Jsem zrovna v šestinedělí po druhém domácím porodu, takže pro mě bylo téma velmi aktuální 🙂 Musím Vám napsat, že si velmi cením opomíjených témat, kterých jste se ve své knize dotkla, neuvěřitelné otevřenosti s jakou jste ji napsala a Vaší odvahy přijít s kůží na trh. Kéž se Vám daří. Bára S.