Vztek matek

Už dlouho mě žádné téma nenadchlo tolik jako nově vzniknuvší projekt Vztek matek – téměř dva roky funguje podpůrná skupina, nedávno se v nabídce objevil i workshop. Musela jsem vyzpovídat jednu z členek týmu profesionálek, které za odvážným počinem stojí – Pavlu Cerhovou Kořínkovou, psycholožku a terapeutku.

Soňa: Moc jsem chtěla přijít na váš workshop Vztek matek, bohužel mi to nevyšlo.

Pavla: Soňo, nic není ztraceno. Workshop měl úspěch, rády bychom ho pravidelně opakovaly. Tak Tě jménem naší pětice matek, co se taky umíme vztekat, srdečně zvu.

Soňa: Děkuji za pozvání. Určitě si to nenechám ujít. Jsem vděčná, že někdo pracuje i se stínovou částí mateřství. Jak tento nápad vznikl?

Pavla: Jak to vzniklo? Je nás pět, propojila nás práce na Lince bezpečí, krizové lince pro děti. Jsme kamarádky, matky. Všechny jsme krizové interventky, máme psychologické vzdělání, jsme zvyklé slýchat těžké životní osudy a stinné stránky života. A ta stinná stránka mateřství nám přišla hodně opomíjená.

Soňa: To bych řekla! Oficiálně žádná stinná stránka mateřství snad ani neexistuje. Asi je to pozůstatek archetypu Madonny. Na co mají – podle tvých zkušeností – matky vztek?

Pavla: Spojení matka-dítě dokáže vzbudit velký vztek, nejen u dětí, ale i u matek. Možná by ta otázka mohla být – ne na co, ale kdy? Když jsou frustrované, když mají strach, když myslí víc na ostatní než na sebe… Na workshopu se snažíme vlastní vztek lépe poznat, prozkoumat. Občas se otevře i hlubší spojení s minulostí, s rodiči, s porodem dítěte, či jinými zážitky, které se s naším vztekem pojí.

Soňa: Spojení mateřství a vzteku považuji v naší společnosti za silné tabu. Zdá se mi velmi odvážně od vás i od účastnic takovéto téma vůbec otevřít. Máte můj hluboký respekt a obdiv! Jaké typy matek na workshop chodí?

Pavla: Souhlasím s Tebou, ženy, které přijdou a mluví o svém vzteku, jsou odvážné a také k nim cítím velký respekt.  Myslím, že pro mnoho matek může být i úlevné, že je možné se o tom vůbec někde bavit, že nejsou samy, kdo něco podobného cítí. Na workshop chodí právě matky, které si svůj vztek uvědomují a zatěžuje je a touží po změně. Jsou připravené jít trochu hlouběji do sebe a o kousek víc ze sebe poznat.

Soňa: Vztek je, dle mého názoru, spojen i s hranicemi a jejich nastavením. Mají matky problém nastavit si hranice tak, aby pro ně bylo mateřství dlouhodobě udržitelné?

Pavla: Líbilo by se mi, kdyby to šlo takhle shrnout do jedné věty. Hranice a limity jsou důležité téma obecně, nejen v mateřství. Myslím, že většina z nás dělá to nejlepší, co může a nechce dělat něco špatně a mít s něčím problém. Mateřství je hodně o zkušenostech. Já jsem na základě zkušenosti posunula hranici mojí reaktivity, protože to vyžaduje věk mých dětí. V čase se to určitě bude měnit. Takže práce s hranicemi probíhá za pochodu, přijde mi fajn, že je právě možné svoje hranice přizpůsobovat, ale držet ty, které jsou nezbytné. Vlastně mi přijde nejdůležitější svoje hranice prozkoumávat, vědět o nich. Prostě poznávat samu sebe. Být se sebou v kontaktu.

Soňa: Vztek má pro mnohé spoustu negativních konotací, myslíš, že jeho zdravé vyjádření naopak předchází takzvanému bouchnutí kamen? Pomáhá váš workshop zdravým způsobem upustit páru tak, aby nedošlo k nějakému excesu?

Pavla: Myslím, že postupné vyjadřování a upouštění vzteku, spojené s tím, že tuším, co mi ta emoce říká a kam ukazuje (třeba, že už se potřebuji vyspat, nebo alespoň jednou za týden najíst, aniž by mi někdo chytal do talíře a užíval si měkkosti uvařeného jídla a spolu se svojí kreativitou vše přenášel na stůl, židle a oblečení), pomáhá předcházet nahromadění nezpracované energie a následnému „bouchnutí kamen“. Na bouchnutí kamen je nebezpečné, že je nekontrolované, že může vypadat jako velký křik, facka, pár ran po zadku, zraňující věty, ale i hůř. A je namířené proti malé bytosti, z pozice moci, proti někomu, kdo není schopen tu velkou energii odrazit pryč, ale může ji, obrazně řečeno, absorbovat dovnitř sebe a možná i ukládat. Někomu náš zážitkový workshop může pomoci „upustit páru“, někomu může ukázat, kam se dál zaměřit, co by mohlo být zajímavé v souvislosti se svým vztekem prozkoumat. Zároveň připravujeme pokračovací workshop, orientovaný víc nácvikově, právě víc na upouštění páry.

Ještě bych ráda podotkla k samotnému vzteku, že vztek je naší nedílnou součástí, je to hnací energie, která nám jako druhu umožnila přežít, je to jedna ze základních emocí. Já věřím, že mám na svůj vztek právo. Setkáváme se s tím, že si matky myslí, že by se vztekat neměly, že by se vzteku měly zbavit. Potlačení vzteku není totéž, jako poznání svého vzteku a práce na jeho ovládání.

Soňa: Máte ohlasy od účastnic?

Pavla: Většinu ohlasů dostáváme bezprostředně po skončení sdílecí a podpůrné skupiny a workshopu, tyhle ohlasy jsou veskrze pozitivní, matky nás utvrzují, že jim to bylo přínosné, tak snad ano… Psaných ohlasů máme méně. Tenhle mám ráda: „Díky za inspiraci, prostor a průvodcování. Je dobré se kouknout na své démony a vypustit je ven.“

Soňa: Co přineslo pořádání této bohulibé záležitosti tobě? Jak to obohatilo tvé zvládání vzteku v intenzivní části mateřství?

Pavla: Workshopy se pomalu rozbíhají, ale sdílecí a podpůrná skupina už poběží druhým rokem, tam se téma Vzteku matek objevovalo opakovaně. První efekt byl, že jsem si začala víc všímat a uvědomovat si, že se vztekám. Začala jsem to říkat nahlas: „já jsem naštvaná“. Byla jsem schopná dosledovat, jak blahodárný efekt na mě má hodina a půl na józe – jednou za týden bez dětí. Začala jsem testovat, co mi v akutním vzteku funguje a co ne. Když jsem si sama na sobě nedávno zkoušela aktivity z našeho workshopu, objevila jsem, že už mě věci, které bych automaticky uvedla, že mě štvou, vlastně neštvou. Takže vidím na sobě, že je možné se svým vztekem pracovat. Taky mi to přineslo práci, která mě baví. A baví mě, že je nás na to pět. Jsme v tom prostě spolu.

Soňa: Co bys řekla mamince, která se s vlastním vztekem potýká častěji než je jí milé?

Pavla: Řekla bych jí, ať si o tom promluví s někým blízkým, ať se opečuje a postará se o sebe, o svoje základní potřeby, ať se zeptá, jak to mají matky kolem ní, ať si řekne o pomoc (s hlídáním, s domácností, s vařením …), ať se podívá na náš facebook Vztek Matek, jestli bychom jí mohly pomoct my, matky, které to taky známe.

Soňa: Kdy a kde je další workshop?

Pavla: 14. října bude Vztek matek v Brně a 20. v Praze.

Soňa: Musím upřímně přiznat, že jsem vděčná za odvážné profesionálky, které dokáží uchopit i ožehavé téma a umožňují jeho zpracování. Přeji Vám i účastnicím Vašeho workshopu hluboké prožitky a ještě hlubší léčení.

Děkuji za rozhovor.

Pavla: Také děkuji za rozhovor

___________________________________________________________________

Na projektu Vztek matek se podílí:

Lucie Scheerová (psycholožka a koučka)
Barbara Ernest (psychoterapeutka a krizová interventka)
Hana Nečina Vaníčková (psycholožka a dula)
Kateřina Janková (krizová interventka a pedagožka)
Pavla Cerhová Kořínková (psycholožka a terapeutka)
Informace o blížících se workshopech najdete zde: Vztek matek